Příběhy Lykana a Hrošíka

Lykan se jako vlkodlak už narodil. Nikdy vlastně nepřišel na to  proč a ani po tom nijak zvlášť nepátral, prostě to přijal jako poslání. Samozřejmě že to nezačalo hned po narození i když jisté podivnosti tu byly. V síle a obratnosti už odmala převyšoval své vrstevníky a proto neměl moc přátel. Dospělí si prostě řekli- no, kluk se povedl- nic víc, ale jeho to přeci jen trochu trápilo. K promněně začalo docházet až v době dospívání. Nejprve nenápadně, těžko zvládal své emoce, hlevně vztek a také zvláštní touhu po moci, ale protože nepoznal nic jiného, nepovažoval to za nenormální. Ale když konečně dospěl v muže, stalo se to, co se u vlkodlaků stává.
Najednou začal pociťovat zvláštní tohu po samotě, touhu rozeběhnout se kamsi do lesa a tam řádit jak divá zvěř. Když přišel první ůplněk po jeho jedenadvacátých narozeninách, té touze podlehl. Byl úplně sám v lese za městem, neměl strach ba právě naopak, byl plný očekávání, věděl, že se něco přihodí, cítil to do morku kostí, něco velkolepého, úžasného a když pak padla půlnoc, začala jeho dokonalá promněna. Nebylo to nic příjemného, první přemněna nikdy není příjemná, ukrutná bolest ovládla jeho tělo a on měl najednou pocit, že to snad nikdy neskončí. Jeho duši jakoby někdo rozerval na kusy, společně s tělem. Cáry kůže z něj odpadávaly jak suché listí z podzimních stromů a kosti v těle nabývaly bizardních tvarů. Upadl do bezvědomí. Nevěděl jak dlouho tam ležel, ale když se probral, cítil v žilách novou sílu, nový život, novou moc.
A tak se zrodila šelma.

Hrošík

Hrošík byl odjakživa Lykanův nejlepší přítel. Vlastně si ani nepamatoval od kdy, bylo tomu tak až kam jeho paměť sahala. Ve škole postával u jeho lavice nebo jen tak seděl v uličce, nikdo si ho nevšímal a když si stoupl za učitele a dělal grymasy, byl Lykan jediný, kdo se smál. Provázel ho všude, povídali si spolu, smáli se a tu a tam vyvedli nějakou lumpárnu. Tedy Lykan vyváděl lumpárny, které Hrošík vymýšlel. Když dospěli sedávali spolu občas v hospodě, nebo u přátel a Hrošík poslouchal jak si Lykan povídá s ostatními. Občas zaslechl zvláštní věci, někdo říkal, že není skutečný, pokoušeli se Lykana přesvědčit, že si ho jen vymyslel. Hrošík si dokonce vzpomínal, že něco podobného slýchal i od Lykanových rodičů, ale to bylo dávno. Jak mohli tvrdit něco takového? Vždyť tam seděl s nima, popíjel, bavil se, prostě tam byl. Časem přestal takové věci poslouchat, prostě jim nevěnoval pozornost.
Jednou se však stalo něco moc zvláštního. Lykan se proměnil ve vlkodlaka. Prostě jen tak z ničeho nic z něj byl vlkodlak. Hrošíka to nesmírně překvapilo a ptal se co bude teď s jejich přátelstvím. Lykan mu řekl, že pokud chce zůstat s ním, musí se taky proměnit. Hrošík chtěl, vždyť Lykan byl jeho jediný přítel, jediný kdo ho bral vážně. A tak se to stalo, v jednu chvíli byl obyčejný člověk a pak najednou byl vlkodlak, nevěděl jak ani proč, prostě se to stalo. A od té doby spolu běhají po světě a loví upíry. Dva nerozluční přátelé, Lykan a Hrošík.
A tak se zrodila další šelma.