Fidův příběh

Fido byl odjakživa tak trochu podivín. Zajímal se o esoteriku, mystiku, vyvolával duchy, psal básně a už jako člověk občas chodil za úplňku do lesa a tam čekal na zázrak. Někteří přátelé si ho proto dobírali, jiní se tvářili,že ho chápou, ale v podstatě mu nikdo nerozuměl. Alespoň Fido si myslel, že mu nikdo nerozumí. Jednoho dne přijel do jeho města cirkus. Byl to takový obyčejný cirkus s klauny, akrobaty s velkým zvěřincem. S cirkusem nicméně přijela i cikánka, která uměla údajně hádat z dlaně. A Fida nenapadlo nic lepšího, než si k té cikánce zajít a nechat si vyvěštit budoucnost. V jejím stanu bylo šero a ze směsice podivných vůní, pocházejících pravděpodobně z kadidla a vonných tyčinek, se mu udělalo na chvíli trochu mdlo. Nějaký čas trvalo, než si jeho oči přivikly na nedostatek světla a pak se pohodlně usadil do křesla stojícího naproti stolku na kterám bylo spoustu neidentifikovatelných předmětů. Spoza pestrobarevného závěsu se za krátký okamžikam vynořila obtloustlá cikánka oblečená do šatů, nápadně se podobajících již zmiňovanému závěsu. Vyzvala Fida, aby položil ruce dlaněmi vzhůru na stolek před sebou. Uděl co mu řekla a ona se se zájme"začetla"do jeho čar.
"Chybí vám čára rozumu,"pronesla pochvíli.
"A co to znamená?"zeptal se lehce zmatený Fido.
Cikánka se bezeslova zvedla a odešla kamsi za závěs. Když se vrátila, nesla malou knížku jevící značné známky opotřebení.
Se slovy,"tady najdeš všechny odpovědi na své otázky,"mu tu knížku podala a více se sním nebavila. Ani zaplatit nechtěla, což Fida celkem potěšilo.
Hned doma se do knížky začetl a zjistil, že je k nezaplacení. Krom různých léčivých lektvarů, několika způsobů, jak vyvolat ducha, jak se zbavit negativní energia a získat pozitivní tam byl také docela podrobný návod na to, jak se stát vlkodlakem. Fido na nic nečekal a hned se pustil do shánění potřebných ingrediencí. Nebylo to nic jednoduchého, vlčí lebku například nesehnal vůbec a nahradil ji lebkou psí.
Při následujícím úplňku se vydal do lesa a připravil všechno potřebné pro rituál, zapálil černé svíčky, rozsypal sůl, snítky šalvěje nachal dýmat na předem určených místech...A ještě spoustu dalších nezbytností, které byly popsány v knížce. Posadil se do kruhu svíček a se psí lebkou před sebou začal odříkávat zaklínadlo-tenebrae lettalis, tenebrare sanquis, tenebrare formido, a posse ad esse, diem perdidi, in omnia paratus, mors est transitus. A náhle doteď jasné nebe zčernalo, měsíc zkrvavěl, zahoukal sýček, zvedl se vítr a lámal větve okolních stromů. Nastala přemněna. Fido cítil jak se mu v žilách rozlévá smrtelný chlada přináší s sebou žár nesmrtelna, ukrutná bolest pro něj byla požitkem, a když všechno kolem utichlo stálo uprostře lesa podivné stvoření, ani člověk ani vlk a ani pes. Něco mezi tím vším. Ale Fido byl spokojený, nikdy nebyl obyčejným člověkem, tak proč by měl být obyčejným vkodlakem?
A tak se zrodila další šelma.