Synové šedého vlka
Ačkoli Turci a Mongolové byli odvěcí nepřátelé, svůj původ shodně odvozovali od vlků. Mladého tureckého bojovníka, který jediný přežil nájezd Mongolů, zachránila vlčice a zavedla ho do jakéhosi pozemského ráje, ukrytého hluboko v horách. Z jejich věrného svazku se zrodil nový národ. Ten potom pod vedením šedého vlka odešel na území, které tvoří dnešní Turecko. I mongolský vládce Džingischán se zpupně vyhlašoval za vlčího syna.
Strážcové Walhaly
Když Ódin seděl na trůnu v paláci Walhaly, u jeho nohou polehávali dva vlci. Jmenovali se Geri-Požírač vnitřností a Freki-Hltavý žrout. Jejich úctyhodné tlamy požíraly zbytky z božích hostin. Na vnějších hradbách Ódinova palace střežila hlavní bránu vlčí hlava.
Vlk - šťastné znamení
Vidět vlka znamenalo pro Římany šťastné znamení. Vždyť vlk byl zasvěcen Martovi, ochránci Říma a bohu války. I zásluhy na vítězství Římanů nad Galy (u města Sentinium v Umbrii v roce 195 př. n. l.) připisovali vlkovi, kterého mezi nepřátelské šiky poslal sám Mart.
Bůh - vlk Vepvovet
Obyvatelé staroegyptského města Asuit vyznávali boha-vlka Vepvoveta. Jeho jméno znamenalo "Ten, který otvírá cestu". Byl válečným božstvem a obvykle vedl hornoegyptské panovníky k vítězství. V čase náboženských svátků a královských obřadů nosili v čele průvodu štít s jeho obrazem. Později, když se v Egyptě usadili Řekové, přejmenovali Asuit na Lykopolis "Vlčí město".
Nebeský vlk
V Číně věřili, že zatmění slunce způsobuje obrovský nebeský vlk, který pozře slunce. Tehdy staří Číňané bubnovali na bubny a k ohrožené hvězdě vystřelovali šípy, aby od ní odehnali strašlivého dravce. V Evropě se vlk považoval spíše za nočního tvora a dával se proto do souvislosti s měsícem.
Společenstvo vlků
Pro horaly z Gruzínska bylo společenství vlků obdobou lidské společnosti. Patronem vlků, podobně jako včel, byl Giorgi, svatý Jiří z Hor. Vlci se podle své přirozené povahy volně potulovali. Lidé je nepovažovali za divokou zvěř. Lovci, kteří zabili vlka, nosili smutek, jako by zabili člověka.
—————
—————
—————
—————