Upíři v současnosti

Nejčastěji se jedná o nemrtvé, tedy nějakým způsobem oživená lidská těla. Může se ale jednat i o druh démonů. V některých novějších dílech jsou upíři vlastně jen jiným živočišným druhem, případně je jejich upírství virového původu. Příkladem může být třeba ruská sága Noční hlídka.

Jejich typickým znakem je pití nebo spíš sání krve pomocí prodloužených špičáků, nejčastěji se tím živí, a to buď ve fyzickém smyslu (tedy využívají chemické látky v krvi, takoví upíři se mohou živit i krevními konzervami), nebo ve smyslu metafyzickém (jde vlastně o vysávání životní síly). Někdy je nutné aby se jednalo o krev lidskou nebo je lidská krev z nějakého důvodu lepší, jindy je to jedno.

Mezi jejich další vlastnosti patří zvýšená síla, zlepšený zrak a dlouhověkost. Upíra není možné zabít normálním způsobem, ať už díky regeneraci nebo jakési přízračnosti. Mezi obvyklé prostředky ,jak je zabít, patří sluneční světlo (někdy stačí jakékoliv silné světlo, jindy je zapotřebí UV složka, někdy skutečně pouze světlo sluneční) a dřevěný kůl do srdce (jak poznamenal jeden upír v komedii: umakart nefunguje), někdy pomáhá i stříbro(zvlášť pokud je autor plete dohromady s lykantropy). Jindy je možné upíra zabít useknutím hlavy. Zranit a zahnat je bývá možné náboženskými symboly (křížem), svěcenými materiály (svěcená voda, ale i svěcené zbraně) nebo česnekem. Žádný z uvedených prostředků ovšem není „spolehlivý“, tedy nefunguje v každém literárním díle.

Po smrti se upír rozpadne na prach. Podle některých pramenů není ani pak zcela zničen – stačí, aby se tento prach dostal do styku s krví a upír se okamžitě regeneruje. V komedii Káčula je pro regeneraci zapotřebí speciální rituál, ale kromě krve zafungoval i kečup… Pro úplné zničení může pomoci prach rozprášit, nejlépe do tekoucí vody.

Pitím krve se také upíři (především ti nemrtví) rozmnožují. Podle různých pramenů se člověk změní v upíra, když je upírem zcela vysán, když naopak není nebo když sám pije krev upíra. V některých dílech se ale upíři rozmnožují i běžným pohlavním rozmnožováním, a to mezi sebou nebo s lidmi - obě varianty se nevylučují.

Potomek člověka a upíra, nazývaný dhampír, může mít různé kombinace upírských schopností a slabostí. Často je například odolný proti slunečnímu světlu (ve světech, kde čisté upíry světlo zabíjí) - pro tuto vlastnost jsou upíry zváni "Denní tvor" (anglicky Daywalker). Dhampíři se často stávají ideálním druhem zabijáků upírů. Mezi bytosti napůl lidské a napůl upíří patří také Blade, který své schopnosti získal když jeho matku kousl upír krátce před porodem, čímž u něj došlo k částečné přeměně.

Další častou vlastností upírů je, že se neodráží v zrcadle. To může mít souvislost s tím, že většina zrcadel má odraznou vrstvu na bázi stříbra. Kromě běžných zrcadel nebyl upír vidět třeba v objektivu kamery ve filmu Dracula 2000 – možná že její objektiv nějaké zrcadlo obsahoval. Také se nedají vyfotit (na celuloidovém filmu je roztok halogenidů stříbra, ale skoro žádný autor to nezmiňuje). V knihách Darrena Shana je to vysvětleno prostě tak, že se atomy jejich těl pohybují jinak než těla lidského. Někdy upíři létají, a to buď levitací, nebo v podobě netopýra. Drákula chodil či lezl po zdech hlavou dolů nebo přímo po stropě. Kromě zmíněného netopýra se podle některých autorů mohou měnit v mlhu, vlka, hromadu krys nebo červů. Upíři mají často hypnotické, telepatické, telekinetické, nebo prostě magické schopnosti.

Nejstarším upírem bývá v některých dílech Dracula, jindy existují upíři mnohem déle – za nejstaršího potom bývá označena Adamova první žena Lilith(ano, před Evou) nebo Kain. Samozřejmě ne vždy je vůbec nejstarší upír znám nebo jmenován.

Zatímco některé zdroje míchají upíry a lykantropy dohromady (jako Stokerův Dracula) nebo považují lykantropy za upírům podřízené, podle jiných (např. Underworld) spolu vedou válku.